Slide 1

PDFTiskEmail

Katastrofy a životní prostředí: 13. konference NCSE

Katastrofy a životní prostředí: věda, připravenost a resilience
13. konference Národní rady pro vědu a životní prostředí, Washington, D.C., 15.-17.1. 2013

Zhruba 1 200 účastníků se v polovině ledna 2013 sešlo v hlavním městě Spojených států, aby se zúčastnili letošní výroční konference americké Národní rady pro vědu a životní prostředí (National Council for the Science and Environment, NCSE). Představitelé z vědy, politické i soukromé sféry, záchranného systému, ochrany životního prostředí, místních úřadů i nevládních organizací se po tři dny intenzivně zabývali několika klíčovými tématy - kaskádovými efekty katastrof, rolí pohrom jakožto řídících mechanismů pro změny ekosystémů, důsledky lidského chování, resiliencí měst, zranitelností sociálně-ekologických systémů a novými pohledy na zmírňování škod.

 

Nárůst četnosti přírodních pohrom a odezva společnosti
Jedním z hlavních témat konference byl nárůst trendu četnosti přírodních katastrof, zranitelnosti sociálně-ekologických systémů a odezvy společnosti vůči těmto trendům. Konferenci zahájila Margareta Wahlström,  zástupkyně generálního tajemníka OSN pro oblast snižování rizik a zmírňování následků živelních pohrom (UNISDR). Ve svém projevu upozornila na významný trend nárůstu četnosti přírodních katastrof, zejména v posledních 40 letech a zdůraznila, že právě lidská společnost a způsob, jakým je organizována, je faktor, který do značné míry vytváří katastrofy, neboť pro přírodu samotnou by tyto události byly pouze přírodní disturbancí. Za významný nástroj pro snižování následků katastrof označila strategii shrnutou v akčním plánu Hyogo (Hyogo Framework for Action; schválen na Světové konferenci pro omezování katastrof v roce 2005 v Kobe v Japonsku), v němž jsou identifikovány strategické cíle a priority v oblasti zvyšování odolnosti společnosti vůči přírodním katastrofám.
Na téma připravenosti společnosti na živelné pohromy navázal ve svém příspěvku, administrátor federální agentury pro zvládání krizových situací (Federal Emergency Management Administration, FEMA),  Craig Fugate, který popsal současný stav národního programu povodňového pojištění USA. Zdůraznil, jak je důležité, aby si společnost neustále připomínala živelné pohromy a nezapomínala na ně, a jako příklad uvedl katastrofální povodně po hurikánu Katrina v roce 2005, kdy bezprostředně po katastrofě bylo 80 % zasažených obyvatel ochotno se z oblasti vystěhovat, s postupem času od události se však tento podíl obyvatel postupně snižoval. National Flood Insurance Program byl častým námětem v řadě diskuzí a přednášek i v dvou následujících dnech. Tento program, který byl schválen Kongresem Spojených států v roce 1968 a který umožňuje vlastníkům nemovitostí koupit si pojistnou ochranu od vlády před ztrátami ze záplav, ročně vybere na pojistném přibližně 3,5 mld. USD. Po Hurikánu Katrina v roce 2005 se program v důsledku obrovského rozsahu škod propadl do dluhu zhruba 18 mld. USD a nyní po katastrofální superbouři Sandy je situace taková, že v programu není dostatek financí na pokrytí ztrát.


Sucho a dopady změny klimatu
Vedle povodní a tornád bylo významným tématem také sucho a dopady změny klimatu. Tomuto riziku byl věnován jeden z dopoledních bloků, ve kterém vystoupili např. Roger Pulwarty, ředitel Národního Integrovaného informačního systému o suchu v rámci NOAA, Luc Gnacadja, výkonný tajemník Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací a Donald Wilhite, ředitel institutu pro zmírňování sucha a Marcia McNutt, ředitelka americké geologické služby (USGS).  Změna klimatu je významnou hnací silou ve vztahu k suchu, v současné době dochází k výraznému prodlužování období sucha. Příkladem může být sucho ve Spojených státech, kdy od června 2012 do konce ledna 2013 bylo přes 70 % území hodnoceno jako abnormálně suché či jako území zasažené suchem.
Zazněla i řada zajímavých příspěvků týkajících se resilience a trvalé udržitelnosti, dvou úzce propojených konceptů. Koncept trvalé udržitelnosti se zaměřuje na podporu udržitelnosti potřeb rostoucí populace tváří v tvář změně klimatu, nedostatku zdrojů a dalších ekologických a ekonomických tlaků, resilience je vnímána spíše v kontextu náhlých událostí a v souvislosti s rozvojem schopnosti společnosti rychle vstřebávat změny a pružně se dostávat z šokových událostí, kterými jsou např. antropogenní pohromy. Účastníci plenární sekce zaměřené na tuto problematiku se shodli na tom, že oba koncepty by měly být více podporovány v územním plánování a v procesu řízení komunit na lokální i regionální úrovni, zejména v oblastech dopravy, infrastruktury, energetiky a vodního sektoru.
V předvečer zakončení konference přijal cenu NCSE za celoživotní přínos v oblasti environmentální problematiky bývalý velvyslanec Spojených států a zakládající prezident NCSE Richard Elliot Benedick. Bývalý diplomat sehrál významnou roli v globálních environmentálních záležitostech jako hlavní vyjednavač USA v záležitosti Montrealského protokolu o ochraně ozonové vrstvy a jako zvláštní poradce Generálního tajemníka OSN na  Konferenci o životní prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992.
Velmi přínosné byly odpolední workshopy a sympozia, na kterých byla možnost diskutovat v menších skupinách rozličná témata – např. vulnerabilita populací, nástroje k hodnocení rizik, indikátory resilience, kaskádové efekty pohrom, zmírňování dopadů antropogenních katastrof na ekosystémy a ekosystémové služby, zvyšování resilience v rychle se měnícím prostředí Arktidy, současný stav amerického národního programu na hodnocení klimatické změny, současný stav protipovodňové ochrany obyvatelstva USA. Pro každé téma byly v rámci jednotlivých workshopů vypracovány závěry a doporučení pro americkou vládu, místní samosprávy, soukromou sféru, neziskové organizace, univerzity a další.


Blanka Loučková a Eliška Lorencová

Centrum výzkumu globální změny AV ČR


Hlavní hala Reaganova centra, kde se uskutečnila 13. konference NCSE Katastrofy a životní prostředí.